Narodil se za druhé světové války v Kroměříži, tudíž právě nyní budeme slavit tři čtvrtě století od jeho příchodu na svět (*12.4.1944). Svojí tvorbou a celým životem se stal bez nadsázky symbolem svědomí našeho národa. Pozemský svět opustil brzy, ve věků půl sta let, a to v Mníšku pod Alpou, jak on sám bavorskou metropoli nazýval. Od jeho skonu nedávno uplynulo čtvrt století (†3.3.1994).
Rodiče jej nechali pokřtít jménem Karel. Jak příznačné, neboť právě toto jméno údajně díky Karlu Velikému kdysi Slované vlastně přetvořili na obecné označení panovníka, krále.
Náš Karel, na nějž v těchto dnech se slzou v oku vzpomínáme, byl fyzickým vzrůstem malý. Jeho velikost ovšem spočívala v něčem jiném a projevila se už za jeho života, což následná historie jen jednoznačně potvrzuje. I on se stal legendárním králem – králem mezi písničkáři, bardy, básníky, králem všech slušných lidí.
Tento příspěvek je krátký a nebudeme jej doplňovat žádnými odkazy na jiné stránky. Bývá dobrým zvykem si Karla připomenout jeho vlastním textem, sepsaným dokonalou, doslova královskou češtinou. My jsme vybrali závěrečný refrén méně známé písně Plaváček. Uvolněme tedy místo pro majestátní slova našeho malého krále Karla Kryla:
“Spěje proud dlouhou poutí
moři vstříc krajem mírným,
nese tmou loďku z proutí
k hladinám nedozírným,
k hřbetům vln s bílou krajkou,
k fregatám s carskou vlajkou,
a pak pod přídí ostrou
zmizí koš s bílou kostrou
malého krále, malého krále…”
VIVAT CAROLUS!
Použité amatérské záběry Karla Kryla pocházejí z jeho koncertu v Cambridge (Boston, USA) dne 4.května 1988. Zdroj: archiv rodin Hofmannových a Chromých.
