Zhruba před dvěma lety se zrodila kampaň. Nikoli volební, ale kampaň proti stromořadí na našem hlavním benešovském náměstí. Proti fungující, důstojné a v Česku běžné součásti náměstí, proti dílu našich předků a předchůdců, vytvořenému v polovině 90. let minulého století v návaznosti na revoluční přestavbu benešovské radnice, oceněnou tehdy Grand Prix Obce architektů.
Součástí manipulační kampaně byly zavádějící, nepodložené i nepravdivé výroky vedení radnice Benešova a dalších protagonistů o nevhodnosti, přerostlosti, ba dokonce o škodlivosti našich lip. Objektem tohoto subjektivního odsouzení ale není žádný problémový exot z Tramtárie, druh nevhodný pro veřejný prostor, řeč je o 30 let starých, zcela zdravých, teprve dorůstajících lípách, které ještě ani nestihly dosáhnout cílové velikosti, pro niž byly vysazeny. Za spolupráce ctižádostivých mladých architektů i aktivistů, zčásti i zapojených v poradní architektonické komisi došlo zároveň k přehodnocování účelu a smyslu náměstí jako takového, které od počátku zjevně směřovalo proti lípám. Ocitujeme-li doslova, jednalo se o výroky, za jaké by se nemusel stydět leckterý ministr propagandy, např. typu “lidem chybí oční kontakt”, “máme tu smrádek, ale teploučko”, “lípy poškozují včely”, apod. A že prý schází průhled radnice-kostel a že není dostatečný prostor pro velké akce a že jsme dokonce (světe, div se!) museli lípy ořezat! Tato mediální masírka pomalu, ale jistě pokračuje až dodnes.
V rámci téhož scénáře bylo avizováno vlastně již od počátku, že bude vyhlášena architektonická soutěž a starosta už předem prohlásil, že na výslednou vítěznou podobu “budou obyvatelé města hrdi”. Po dlouhých měsících oné kampaně byla tedy soutěž vypsána pod názvem Náměstí města Benešova s tím, že do ní bylo zahrnuto celé vnitřní centrum jako komplex, tedy Masarykovo i Malé náměstí provázané Řeznickou uličkou, i s volnou prolukou.
Manipulativní nátlak směrem “k překopání náměstí” a “k boji se stromy” se sofistikovaně promítl i do zadání pro soutěžící, kde byl – ať už přímo či nepřímo – vznesen požadavek na úplné otevření co největšího prostoru, což logicky vyvolává potřebu odstranění zeleně. Podle upřesnění zadání má být totiž umožněn provoz 10 prodejních stánků a 2 pódií s LED obrazovkami na opačných stranách náměstí, jednoho pro 5 tisíc, druhého pro 3 tisíce lidí!
Opět tedy doslovně citujme, tentokrát úryvky z popisu náměstí v mottu zadání soutěže: “Je to vznešené prázdno mezi hmotou domů”, “Z podstaty se jedná o prázdný prostor, který se plní aktivitami a lidmi”, “Náměstí může být plněno různými aktivitami – letní kino, sportovní přenos, výstava, trhy, jarmark, pouť, ledová plocha, mobilní hřiště…”, “… dnes se těžiště přesouvá spíše k rekreační funkci (bruslení, letní kino).”
Kterak poeticky zní výmluvné předznamenání vyvrcholení kampaně! Přitom drtivou většinu požadovaných funkcí naše náměstí již ve stávající podobě zdárně plní nebo plnit může, byť třeba za cenu dílčích úprav. Otázka je, co s požadovanou bombastickou kapacitou 8.000 návštěvníků (např. pro produkce KIC?), ale je skutečně nutné takové masovky pořádat právě před radnicí na Masarykově náměstí? Nemáme pro ně ve městě jiné, vhodnější prostory? Hřiště a dokonce ledová plocha na bruslení?
Dále bylo i mimo zadání opakovaně zdůrazňováno, že náměstí není dostatečně reprezentativní a že je údajně potřeba mu tu reprezentativnost dodat. Taková je tedy stěžejní ideologie zadání soutěže o řešení náměstí.
Architektonická soutěž se všemi náležitostmi byla tedy letos v únoru vyhlášena. Na pořádání byla najata agentura. Z členů závislých (městské vedení) i nezávislých (najatých profesionálů) byla ustanovena porota. Soutěž byla otevřená v rámci celé EU, v zájmu objektivity byla anonymizována.
Není známo, kolik stála dodávka externího uspořádání soutěže, odměny nezávislým členům poroty ani další související náklady, ale na stránkách soutěže si můžeme aspoň sečíst, že celková výše odměn oceněným řešitelům činí 800 tisíc korun.
Je zarážející, že v zadání lze dohledat čtyřstránku s písemnými ohlasy občanů, z nichž většinově vyplývá požadavek zachování lip, což je ovšem v zásadním rozporu se zadáním této soutěže. Zadavatel tak ignoruje názor občanů, aniž by si jej raději kvalifikovaně dozjistil, reflektuje přitom snad pouze vlastní odhodlání či touhu po zviditelnění se a akcentuje jakýsi ambiciózní sociálně-inženýrský postoj místní skupiny mladých architektů.
Z takto formulovaných požadavků museli tedy všichni soutěžící autoři vycházet, zadání je primární a v takové velké oficiální soutěži ani jakkoli osvícený architekt nemá sebemenší šanci ovlivnit požadavky zadavatele, investora.
Hodnotící zasedání poroty proběhlo koncem června a v červenci byly pak výsledky vyhlášeny. Další kulminací kampaně bylo mediální sdělení o tom, jak byla soutěž mezinárodní, že se na ní podílelo 14 týmů v celkovém počtu 56 odborníků, kteří prací na soutěži strávili 21.000 člověkohodin. Stávající starosta města se nechal slyšet, že teprve teď (doposud snad ne?) se na náměstí “budou lidé cítit dobře” a budou se moci “projít, posedět a dát si tam kávu”.
Porotou oceněný vítězný návrh je z pera týmu nepochybně známé a velmi schopné přední architektky, nicméně musel respektovat a také přísně respektoval zadání. Problém proto netkví v kvalitě návrhu, nýbrž jak výše popsáno, v definici potřeb a požadavků zadavatele. Výsledkem je, pokud jde o Velké náměstí, likvidace původní oválné linie, přesněji řečeno přesazení východní části lip do dvouřadé aleje na západní straně náměstí. Tím se vytvoří to kýžené velké prostranství, ono “prázdno mezi hmotou domů”, zcela odhalená minerální plocha, která bude spolu s fasádami domů na východě náměstí v létě nemilosrdně vystavená polednímu a odpolednímu slunci.
Ačkoli technologie přesazování natolik vzrostlých stromů existují, jejich poměrně nákladné využití může v prostředí náměstí s dlažbou, inženýrskými sítěmi a dvoupatrovým sklepením skončit velmi neuspokojivě, kdy přesazené stromy budou “trpět” a chřadnout, obzvlášť v porovnání s těmi nepřesazenými, a západní “nově vytvořený” zelený pás bude nevzhledný a nevyrovnaný.
Na webových stránkách soutěže je ale možno najít jedno řešení, jehož autor, původem ze Španělska, paradoxně jako jediný dokázal uchránit cenné stromořadí složené ze stromů, které považujeme za naše, české, národní. Bohužel byl vyřazen hned v počátečním kole hodnocení.
Nemáme snad k řešení spoustu jiných, daleko ožehavějších problémů a veřejných prostor než zrovna poměrně nedávno obnovené centrální náměstí? Je třeba rozvrátit jeho celkovou koncepci a zbourat kostru?
No nic, není všem dnům konec a komunální volby se blíží. I když tahle soutěž stála městskou pokladnu nemalý peníz, bohudík se jedná zatím pouze o návrhy, nikdo není zavázán k realizaci. Volme tedy takové strany, které nehodlají pokračovat v popsaném scestném nápadu překopání našeho Velkého náměstí.
Je rok 2018, slavíme 100 let od vzniku Československé republiky. Pomineme-li na okamžik blížící se volby, v celém našem státě “frčí” kampaň Stromy svobody, při níž se provádí údržba dříve vysazených jubilejních lip a sázejí se lípy nové, právě k tomuto výročí. A my v Benešově máme vlastně kampaň “Lípy pryč” nebo ještě lépe řečeno “Stromy, pochodem vchod”?
