Home Aktuality Novinky VOL. 3 * Naposledy o lípách aneb kterak náměstí dostalo facku.

VOL. 3 * Naposledy o lípách aneb kterak náměstí dostalo facku.

Motto: “Moje milovaná země jde do hajzlu. Co chce dokázat “národ”, který nenávidí stromy?”

(Ivan Martin Jirous – Magor)

 

Už jsem zmiňoval, co si myslím o “nutnosti” měnit něco na náměstích v centru. Zhola nechápu, co komu vadí na takřka ukázkových třicetiletých lípách, vysázených pravidelně podél obvodu Velkého náměstí. Podle mého není dobré na obou náměstích cokoli podstatného a koncepčního měnit, přičemž zcela pomíjím řešení proluky, protože ani nepokládám za zcela nezbytné pojímat ji až tak komplexně, jako součást změny celého vnitřního centra. Pro jakýkoli vtipný detail, úpravy komunikací a zejména opravy však tam místo jistě je a bude. Kupříkladu prostor na efektní hrátky s vodou či jiné rozmary určitě bude dostatečný i při zachování doposud utěšeně prosperujících lipových výsadeb.

Že prý jsou stromy “přerostlé“? Opakuji, že tyto lípy ještě ani zdaleka nedosáhly cílových rozměrů! Jejich osmimetrový spon je zcela dostatečný pro celou životnost stromu, která u lípy může činit i významně víc než 80-100 let. Kýžený pohled a průhled doposud ještě je a nadále stále může být v úrovni očí chodce uspokojivě řešitelný údržbovým řezem spodních větví, tedy “zvednutím” korun. Velké a rozložité stromy, často právě v uzavřeném výsadbovém tvaru, byly tradičně sázeny na českých ryncích jako ochrana proti slunci, neboť tvoří mj. “přirozený” oddychový zástin pod korunami, tak potřebný v letních vedrech, kterých v budoucnu určitě ubývat nebude. Uvádí se, že vzrostlý strom ve srovnání s povrchem stavby dokáže ochlazovat až o 20 st. Celsia! A podíváme-li se dál od českého rybníčku, ve Francii umějí vyvětvovat stromy klidně až do výšky cca 8 m, kdy průhled není problémem ani při hustém sponu dřevin.

Při vší úctě k vítězům i ke všem soutěžícím a k jejich 21 tisícům hodin práce je pro mě vítězný návrh architektonické soutěže o benešovská náměstí (stylu Škatulata-batulata, s prominutím) kategoricky nepřijatelný. Nechápu zejména odclonění fasád domů východní strany a přitom zatemnění východní tváře západní fronty domů Velkého náměstí, i když jde zcela zjevně o reflexi zadání. Odstraněním klidného oválu sílících lip bychom zlikvidovali individuální, intimní zástin pro jednotlivé lavičky pod stromy a podle vítězného návrhu by se lidé mohli schovávat před sluncem jen hromadně pod hustou dvouřadou alejí u chodníku. Budu-li upřímný, ve zkratce mám dojem “pařížského bulváru” v asijském provedení – jako Almaty, Manila, Dubaj nebo něco v tom charakteru, nikoliv českého náměstí.

 

            Druhé oceněné řešení vidím rovněž jako zcela neakceptovatelné – násilná likvidace lipových výsadeb ve prospěch dvou poněkud samoúčelných diagonálně umístěných remízů? Jen kvůli pohledu z oken radnice na kostel a od kostela na radnici?

Když na to tak doslova zírám a se zatnutými zuby připustím účelnost záměru změn, asi nejpřijatelnější mi připadá návrh na třetím místě. Ten se aspoň částečně snaží konzervativně respektovat kvality dosavadní koncepce Velkého náměstí a minimalizuje zásah do lipového stromořadí. Ovšem dosti přehnaná je výsadba před “Atasem”a velice obtížně pochopitelný “hustý sad” v místě dnešního parkoviště na jihu, který by navíc znamenal citelné snížení počtu parkovacích míst. Na jižní straně obvodu lokality by bohatě stačila řídká linie podél terasy, když už. Ona druhá hustá řada na Malém náměstí naproti poliklinice je také nadbytečná.

Ke všem řešením dodám jednu technickou připomínku – náměstí je podetkáno systémem sklepení a podzemí, což není bez vlivu na vodní poměry v půdním horizontu, projevující se jak lokálním vysoušením, tak naopak převodněním. Může to výrazně ovlivnit jakkoli velkorysé záměry. Projevilo se to v 90. letech významně na jedné z čerstvě vysazených lip, která žloutla a byla proto nakonec zcela odstraněna a místo předlážděno, nicméně dnes už si vůbec neuvědomujeme, že tam jedna lípa chybí. Provedená výsadba tím ale celkově prokázala svůj soulad s místními podmínkami.

Ze sadovnického technologického hlediska je jistě hypoteticky možné přesadit téměř libovolně vzrostlé stromy, to se učíme od Japonců, ale ne vždy se to daří. Nelze totiž zapomenout rovněž na globální změny klimatu, byť technologie máme stále vyspělejší. Stávající lípy jsou po přes dvě desítky let přizpůsobené svým stanovištím a ustály by bez závlahy i stále častější extrémní přísušky. To ale zcela jistě nelze očekávat od lip přesazených. Ty budou mít sklon krnět a chřadnout a bude nutné řešit závlahu, ať pevně instalovanou, nebo mobilní zavlažování. To znamená vyšší náklady na projekt a velmi pravděpodobně též vícenáklady k tíži města. Navíc, zůstanou-li některé z lip na svém původním stanovišti, porostou výrazně lépe a rychleji. Přes všechna důmyslná opatření budou svými stabilizovanými, účelně rozrostlými kořenovými systémy konkurenčně bránit v růstu lípám přesazeným, alej bude silně nevyrovnaná. Velice výrazně hrozí konflikt s podzemními sítěmi a se zmiňovaným sklepním komplexem. Specializovaná mechanizace na stromy daných rozměrů je už sice dostupná, logicky ovšem optimálně použitelná při přesazování z volné půdy do volné půdy.

Čistě z pohledu zachování lipového oválu je pro mne skvělý návrh, který bohužel skončil ve škatulce “ostatní”. Jeho autor uvolňuje průhled z Řeznické uličky, tedy odstraňuje 1 lípu, což je pochopitelné a přijatelné. Jmenuje se Adriano Ferrer Escayola a jako rozený Španěl možná ví, co znamená ubíjející vedro na náměstí a jak nenahraditelné jsou v tomto smyslu pořádné stromy.

Vraťme se ale k záměru, z něhož to zjevně do značné míry vzniklo, tedy kromě neskutečně diletantského konstatování “přerostlosti” lip jmenovitě k požadavku vytvoření shromažďovacího prostoru pro politicko-kulturní mejdany, doslova v zadání až pro 5.000 lidí!

Takový “revoluční” záměr totální rekoncepce, spojené s kritikou a negací, je jistě pochopitelný u nejmladší avantgardní generace architektů. Ovšem pochopitelný nerovná se vždy akceptovatelný. Ona totiž svého času obdobně avantgardní generace tehdy mladých architektů se podílela na někdejším “budovatelském bourání” celého jádra Benešova (v 70.-80. letech), a mnozí z nich si po letech sypou popel na hlavu, ať už skrytě nebo veřejně. A tak přiměřená pokora, respekt a úcta ke zděděným hodnotám, byť organicky propojená s kvalitním a originálním autorským řešením, dnes často a zásadně formuje i tvorbu těch nejoceňovanějších architektů – viz například právě budova benešovské radnice.

Záměr je však především věcí zadavatele, investora, majitele. Ten by přinejmenším měl vědět, co potřebuje – v konkrétním případě městského vedení, je-li alespoň za mák osvícené, respektovat skutečné potřeby veřejnosti, obce a občanů. Ano, konzultace či přímo spolupráce se zkušenými odborníky je navýsost žádoucí, o tom žádná! Jenže funkcionářovo úsilí o osobní zářez, podpis na tváři obce za každou cenu, je nezdravá a nebezpečná motivace. Viz například medializovaná unáhlená snaha o zbourání historické budovy Táborských kasáren nebo téměř skandální návrh na změnu městské vlajky Benešova (sic!), který měl podle zápisu zaznít od vedení na posledním předprázdninovém zasedání zastupitelstva.

Takže naposled k tomu záměru – je opravdu nutné natolik hromadné akce pořádat na náměstí před radnicí? Nemáme jiné prostory k dipozici? Proč předělávat Velké náměstí na “buzerplac”? Toto slovo neoprávněně vzbudilo v jiné souvislosti žlučovité pohoršení vedení na zmíněném předprázdninovém ZM Benešov, přestože buzerplac neboli buzerák je naprosto legitimním prvkem vojenského slangu. Ale my v Benešově takový buzerák stále ještě máme zcela k dispozici, ne?

Pokud jde o předláždění žulovou dlažbou – proč ne, ale není to nějak brzo? Dosáhla už zámková dlažba hranice své životnosti? Je to vážně potřebná investice při nynější alarmující úrovni zadlužení Benešova?

 

A tak zatímco se v roce 1918 a ještě více při následných kulatých výročích sázely soliterní lípy i lipové aleje jako stromy svobody, v Benešově roku 2018 budeme ke 100. výročí vzniku Československé republiky realizovat víceméně likvidaci stromů svobody? Na náměstí jménem Masarykovo? Je to všechno absurdní. Příšerně, ale příznačně absurdní.

 

Změňme to, ještě máme šanci!

Igor Chromý

 

Použité a související odkazy:

Facebookový odkaz archibn

http://www.benesov-city.cz/html/soubory/bndata/ZM/2018/ZM_20_06_2018.mp3 (cca 2:22 a 5:00)

https://www.krajskelisty.cz/kralovehradecky-kraj/okres-hradec-kralove/10322-stromy-ochlazuji-jsou-jako-klimatizace-tvrdil-expert-na-sucho-v-hradci-kralove-kteri-si-vzali-horko-na-paskal-co-jeste-prozrazuji-jejich-termosnimky.htm

https://www.stromysvobody.cz/         https://ezak.benesov-city.cz/contract_display_393.html

 


Mohlo by Vás zajímat